THIËRRI VITTORIO

JMÉNO | Thiërri Atoia Vittorio

HRÁČKA | nordic

FACECLAIM | Maxence Danet-Fauvel

PŘEZDÍVKA | Ërri

RASA | hybrid (ohnivá víla / vodní)

VĚK | 24 let

ORIENTACE | pan (ten kope tolika směry, že to není skoro možný)

RODINA | nemá

SPOJENECTVÍ | nemá

VZHLED | Vysoký 181 centimetrů, což je takový zlatý střed, Ërri působí i navzdory svému životnímu stylu poměrně udržovaným dojmem. Možná proto, že když se zrovna netopí v pití nebo ve vílím prachu, docela dbá na to, jak vypadá. Dost možná z obav, že kdyby ztratil svůj vzhled, ztratil by sebe. Každopádně, nejvýraznějším rysem jsou na něm asi modré oči, ve kterých lze při detailním zkoumání najít pár měděných flíčků. Vlasy, zpravidla trochu delší než zvolený sestřih úplně podporuje, má pískově hnědé, sluncem sem tam vypálené do zlatých odstínů. Pihy byste na něm jen těžko pohledali, kůži má většinu času bledou, ale když už se uráčí vylézt na slunce, docela rychle nabere trochu tmavší odstín - jen tak jako decentně. Tělesnou konstrukci zdědil po obou rodičích vytáhlou, ale nepříliš silnou, nepotřebuje k nějaké té zlomenině zrovna moc snahy.
Většinou ho najdete oblečeného do tmavých barev, bílou u něj téměř nehledejte - z praktických důvodů i z důvodu toho, že mu ta barva zkrátka asociuje nepříliš dobré vzpomínky. Většinou to potom bývá tmavomodrá nebo vyloženě černá.

ZVLÁŠTNÍ ZNAKY | V místech mezi lopatkami, kde mají víly křídla, má dvě klikaté jizvy, ačkoli křídla nikdy neměl. Je div, že se zatím nikde nenadchnul pro tetování, takže jeho kůže je neporušená v tomhle směru (ale tak... co není, může být, že ano...). Další dost ošklivou jizvu má kolem pánevní kosti, kterou si vysloužil dost... pochybným způsobem. Třeba vám o tom i řekne, když ji dokážete najít a zeptat se...

O POSTAVĚ | Jak se povedl hybrid vodního a ohnivé víly? No, tak si povíme na úvod pohádku. Jeho rodiče byli dost pochybnou kombinací, vskutku. Jeho matka byla ohnivá víla, a otcem vodní šlechtic, který po zradě koruny uprchl z Alsitia. Potkali se v baru, slovo vzalo slovo, chlast vzal chlast. Ačkoli by mnozí tvrdili, že to je nemožné, bohové asi měli dost zvrácený smysl pro humor, protože z tohohle románku vzniklo skutečně dítě. Ërriho otec však krátce poté zemřel - něco na tom, že vodní by neměli strkat ruce do ohně, asi bude, že ano... Každopádně, takhle nám zůstala trošku šiblá ohnivá víla a dítě, které kupodivu skutečně donosila. Pokud kdy měl v rodině kohokoli jiného... nikdy se o tom nedozvěděl.

Naše slavná vílí maminka měla dost... svérázný přístup k výchově. Trochu jí šiblo, když přišla kvůli vlastní podstatě o milence, takže se v ní prala nenávist s mateřskou láskou. No, nebudu vás napínat dlouho, dopadlo to tak, že naše drahá víla vychovávala chlapce až do věku deseti měsíců, než ho podšoupla náhodné lidské rodince v Narrigenu a potom... prostě zmizela. A nikdy se nevrátila. Takže chlapec se dostal do sídla rodu Vittorio, od kterých dostal i rodové jméno a kteří ho vychovávali jako vlastního, jelikož manželka hlavy rodu byla neplodná a tohle byl způsob, jak si sehnat dědice

No... to ještě nevěděli, co jim z vytouženého dítka vyroste za Rüvikovo kvítko. Nebo spíš Daërrovo, to spíše. Protože místo spořádaného mladého muže jim vyrostl chaotický floutek, jehož tělo se od malička pralo mezi svými dvěma podstatami - tou vodní a tou vílí. Dopadlo to tak, že mimo fyzických predispozicí, které jsme se mohli dozvědět u vzhledu, se jeho schopnosti tak jako... otočily kompletně proti němu. Představte si, že se ve vás pere voda s ohněm - čtyřiadvacet let v kuse. Nic moc, co? Když je ve vypjaté situaci, je schopen povolat obojí - vodu i oheň. Nebo spíš nebo, nikdy obojí zároveň. Ať už je to ale cokoli, tak to vždy stojí velkou cenu - sotva tohle nebezpečí pomine, ubere mu to velkou část energie a hlavu má po pár vteřinách jako střep. Přijemné asi jako rána do zubů, vskutku.

V jeho sedmnácti letech navíc přišla další rána - dům, v němž rod Vittorio přebýval přes léto na kraji města, za dost pochybných okolností shořel - to byla jedna z chvílí, kdy si jeho schopnosti zařídily, že on přežije, ale stálo ho to zatracenou cenu: zůstal v narrigenské větvi rodu sám. Majetek byl napsaný na něj, takže mu do klína spadlo dost velké dědictví a měl všechen potenciál na světě pro to, aby mohl žít v klidu dál, vystudovat, ale... to by na tom nesměl být, jak je.

Netrvalo dlouho, než o samotě propadl dost... mizerným stavům. Dny, kdy se topil na dně, střídaly ty, kdy v euforii vymetal krčmy po Narrigenu a... to mu už tak nějak... zůstalo. A s každým dnem to bylo horší a horší. Jediný, kdo mu pořádně zůstala, je jedna ze služebných, Adelia, která mu byla tak trochu náhradní matkou (náhradní matkou za náhradní matku...), zatímco zbytek jeho někdejších kontaktů prostě... vymizel. A on... nemá dost silnou vůli na to, aby se sebral. Když už ta myšlenka přijde, oheň a deprese ji spálí na prach.

Tak... uvidíme, kam ho ještě Aurora zanese. Zda ho nechá vyhořet, anebo se utopit.

DROBNÉ FAKTY | Je tak jako decentně závislej na vílím prachu, ačkoli dojezd po něm je sakra krušnej (to bude možná tím, že je pro něj částečně toxickej, že ano). Rozhodně vykazuje známky decidofobie. Má vřelý vztah k mandarinkám (a alkoholu, ale to asi netřeba dodávat).