PŮLNOČNÍ PLES

PŘEDMLUVA

Den přecházel v noc a noc v den. Čas se proplétal napříč osudy nejrůznějších smrtelníků a přeléval se z koryta jednoho roku na druhý, nikdy neopouštějíc melodii, jaká mu udávala směr. Plynul pouze kupředu, nikdy vzad. A s tím, jak se blížil další z mnohých úderů půlnoci, nad panstvím postaveném z obsidiánově černého kamene, který se matně leskl v měsíčním světle, se schylovalo k novému soumraku.

Už to bylo vskutku mnoho let, co ono velkolepé panství naposledy uvítalo významnější hosty - natož, aby se napříč mnoha místnostmi rozezněla opravdová hudba a vzrušené špitání, jaké by tomu království ze studeného kamene mohlo dodat tolik potřebnou jiskru života. Bylo to ponuré, avšak zvráceně nádherné místo... Domov mnoha duší: ať už živých nebo zemřelých, někteří se dokonce nacházeli těsně mezi a balancovali mezi dvěma zdánlivě ostře vyhraněnými póly, narušujíc mocenskou rovnováhu.

Právě to se mělo změnit. Současný pán toužil rozvířit nejen dávno usedlý prach, ale také samotné vody společnosti. Bylo na čase upevnit svoje postavení i moc, uvést do chodu nové zákonitosti, umožnit další rozvoj... A seznámit okolí s opravdovým vládcem, jelikož všichni doposud následovali nejen špatné vedení, ale i bohy.

Plán byl vskutku prostý. Uspořádat večírek v tradičním duchu a sezvat hosty s jistou významností: šlechtice, vlivné osobnosti, ale i mocnější magií nadané duše. Takové moře lidí bylo vskutku perfektním obecenstvem pro rozvinutí vyšší hry, neboť se z nechvalně známého bitevního pole za všechna ta léta stala prachobyčejná rozkvetlá louka, než aby půda nasávala čerstvě prolitou krev a slzy padlých. Ne, to se muselo změnit. Nadešel čas k opravdovému boji, slovním přestřelkám i šarvátkám. Lidé se mezi sebou bili i kvůli menším věcem, tak proč ne o moc?

V sázce tentokrát bylo mnohem více, než pár stříbrných nitek vedoucích k vlivným loutkám. Šlo o skutečnou korunu. Jen ne tepanou ze zlata, nýbrž utkanou z kombinace měsíčních paprsků a čiré temnoty.

ÚČASTNÍCI