PANDORA DEVERAUX

JMÉNO A TITUL | Pandora (rodné jméno Priya/Poppy Deveraux)

HRÁČKA | Vločka

FACECLAIM | Alexandra Daddario

PŘEZDÍVKA | Poppy (Dorian), Anděl smrti (Ravenna), Bledá paní (společnost)

RASA | T'ealh

DRUHÁ PODOBA | Bílá holubice

VĚK | 24 let (vzhledově)

ORIENTACE | Pan

RODINA | Dorian Deveraux (bratr), Ravenna (adoptivní matka)

SPOJENECTVÍ | Rüvik, Ravenna

BLÍZKÉ POSTAVY | Svým způsobem si je blízká s Ravennou, jež ji nezachránila jen kvůli tomu, aby měla pomocnici, ale spíše aby měla společnost. Sama původně přišla o celou svoji rodinu a dvě děti, což na ní zanechalo hluboký šrám a zub osamělosti. Pandora pro ni představuje adoptivní dceru, o níž pečovala a tráví spolu svoje volné chvilky, téměř jako kdyby byly skutečnou matkou a dcerou.

Jistý pozitivní vztah má i k samotnému bohu Rüvikovi, jež se nepochybně musel nějakým způsobem zasadit o to, že stále kráčí po zemi. Je mu oddaná a bere ho jako svého pána i patrona. Zároveň se k němu upíná jako k jediné mužské autoritě ve svém životě, jelikož vyrůstala bez otce a o bratra přišla.

Nejbližším člověkem jí je ale právě její bratr Dorian, jehož naposledy viděla v době, kdy ji již jako dospělý muž hledal... A ona se mu skutečně zjevila. Netušila ovšem, že to povede k jeho ještě urputnější snaze ji zachránit - což ho uvrhlo do víru nebezpečí a temnot... A Ravenna z něj ze soucitu udělala to samé, čím byla ona sama: démona. Jelikož však vzdoroval svému údělu a neustále se vracel a hledal sestru, byl nakonec sám Rüvik nucen ho připoutat k náhrdelníku, jež původně Pandoře daroval, aby na něj nezapomněla. Nádherný medailon s krvavě rudým kamenem poté skončil jako dárek pro Ravenniny smrtelné chráněnce...

VZHLED | Téměř mléčně bílá pokožka, temně rudé rty, dlouhé a mírně zvlněné uhlově černé kadeře rámující líbeznou tvář, jíž dominují uhrančivě modré oči s poněkud studeným podtónem, jež činí Pandořin pohled o poznání pronikavější a intenzivnější. Jsou to právě její oči, co člověka obvykle jako první zaujme, má-li možnost jí pohlédnout do obličeje. Představují to, co je na ní absolutně nejvýraznější a tak nějak význačné, čemuž ještě napomáhá magie, co jim dodává mírně světélkující efekt.
Ne nadarmo se jí přezdívá Bledá paní - její kůže je skutečně velice bledá, protože se prakticky nepohybuje na slunci, takže se nemá šanci opálit, ani udržet zdravý odstín. V kombinaci s temnými prameny vlasů, do níž si zaplétá květy vlčích máků, tvoří pohled, jež si člověk velice snadno zapamatuje, třebaže vzhledem k jejímu nadpozemskému dojmu může snadno začít pochybovat o pravdivosti oné vzpomínky a zaměnit ji za pouhý sen.
Chodívá oděná do lehoučkých a krásných šatů, dokonce i navzdory chladu kdejakého ročního období. Odstín svých šatů vybírá vždy podle toho, jaký úkol ji očekává: rudé v případech, kdy byla vyslána jako posel svých pánů a měla doručit krvavou obětinu, bílé nosila, když převáděla nevinné za předěl a černé kdykoliv mezitím. Neměla je přesně určené na nic konkrétního, vlastně si je brávala především kvůli sobě. Černá v jejím světě představovala stabilitu, klid a bezpečí... A ona se díky tomu mohla snáze ukrýt v temnotách, jež jí skýtaly útočiště. Obvykle však bývá zahalená buď rudým závojem nebo přímo rudým pláštěm, jež působí, jako kdyby byl obarvený krví.

ZVLÁŠTNÍ ZNAKY | Šíří kolem sebe zvláštní, nepatrně ponurou avšak poklidnou auru, jež je pro ni ikonická vzhledem k jejímu poslání.
Třebaže už se svým způsobem po velice dlouhou dobu neřadí mezi klasické smrtelníky, stále je od narození t'ealh - díky čemuž disponuje nádhernými ptačími křídly s bělostným peřím. Ta ale většinou přikrývá černým pláštěm, do něž se během svých cest halí. Právě onen plášť občas vyvolává dojem, že je vlastně spíš duch nebo stín.
Na levé lopatce má vytetované květy vlčích máků a nad srdcem ozdobný kříž. Podobný také nosí na krku a nikdy ho nesundává, jelikož je jejím talismanem. Ten bývá obvykle doplněný o tenkou rudou stuhu, kterou mívá zavázanou do mašličky těsně kolem krku, čímž zakrývá svoji jizvu po podříznutém hrdle.
Tetování má podstatně víc, ale poslední snadno viditelné je otisk kočičí tlapy na jejím pravém zápěstí. Zbytek jejích tetování je buď v runách nebo mrtvém jazyce... A na rozdíl od klasického inkoustu si nese sytě rudý odstín, jež prozrazuje jistou zlověstnost.

POVAHA | Pandora je stvoření, jež balancuje na hranici dobra a zla. Žije ve velice ponurém a nebezpečném světě a prakticky nepřichází do styku s nikým, kdo není zavržený, pohlcený temnotou a šílenstvím nebo není v procesu přechodu do podobných věcí. Díky tomu je poměrně nenaplněná a melancholická, trpíc určitou formou osamělosti. Nedá se o ní říct, že by snad byla vyloženě zlá nebo úplně hodná, opravdu vězí kdesi mezi.
Dokáže projevovat jak značnou sílu a hrubost, je-li to zapotřebí, ale stejnou mírou umí být i laskavá a milosrdná, odkud také pramenní její přezdívka anděl smrti. Sbírá jisté duše zemřelých a pokouší se jim co nejvíce usnadnit jejich přechod ze světa živých do Rüvikova království. Konejší ty, jež si nedokáží ani pořádně uvědomit, co se s nimi stalo, pomáhá duchům dořešit jejich záležitosti a ve volných chvílích bdí nad truchlícími pozůstalými. Mnohdy ale trestá neposlušné služebníky pána temnot, kdy se z ní stává nelítostná bestie, která se neštítí téměř ničeho.
V soukromí je to především snílek. Miluje čtení nejrůznějších knih, po nocích bloudí napříč poli a pozoruje měsíc a hvězdy na obloze... Teskníc po životě a rodině, o níž přišla. Víceméně s každým dalším rokem zapomíná na to, jaká bývala předtím: přemýšlivá, zvídavá a hravá. Kdyby se jí snad naskytla možnost se na chvíli odtrhnout od svého nového světa a povinností, snad by byla přátelská a otevřená ledačemu.

O POSTAVĚ | Narodila se do rodiny t'ealh, jež dokázali společně se svými lidskými sousedy najít způsob, jak žít v míru. Tehdy ještě jako rozená Priya se svým bratrem Dorianem pomáhala matce v jejím léčitelském a krapet čarodějnickém řemeslu a užívali si život na venkově se vším všudy. Hráli si s ostatními dětmi, pobíhali po lesích... Toulali se napříč širými lány polí, kde se Priya zamilovala do sytě rudé barvy květů vlčích máků. Právě podle nich dostala přezdívku Poppy, jež postupem času kompletně nahradila její jméno jako takové. Bratr jí nosíval vlčí máky, společně pomáhali matce i jejím blízkým a zdánlivě jim nic nechybělo, než se objevila záhadná nemoc, postihujíc celou vesnici.
Ačkoliv se jejich matka snažila seč jen mohla, nic nezabíralo. Lidé umírali a jejich rodina se zdála být imunní, což pochopitelně vyvolalo vlnu nedůvěry a nařknutí. Zoufalá matka tedy hledala pomoc u bohů, volajíc je, žadoníc a překládajíc nejrůznější dary a obětiny v naději, že bude s jejich pomocí schopná zachránit alespoň zbytek obyvatel. Nikdo z nich jí ale neodpověděli na ani jeden z jejích zoufalých výkřiků. Možná i proto nakonec propadla šílenství a rozhodla se obětovat svoji dceru, aby dokázala svoji oddanost a naklonila si ve svoji přízeň boha smrti.
Ten ji přeci jenom vyslyšel. Neukázal se ale osobně - místo sebe poslal ženu, jež se označovala jako jeho důvěrnice. Její zjevení potvrdilo matčiny domněnky a podřízla nebohé Poppy hrdlo, aby její životodárná krev zachránila většinu. Rüvikova věrná - Ravenna, jak se nakonec Poppy představila - rychle krvácející děvčátko vzala k sobě a odnesla jej pryč z vesnice. S jejich odchodem zmizela i záhadná nákaza.
Dívenka však v Ravennině náručí nezemřela. Naopak. Paní stínů jí dala okusit špetku svojí magie, jež jí dodala dostatek síly na to, aby její přirozené léčivé schopnosti zastavily prudké krvácení a ona přežila. Poté následovala poměrně drastická přeměna. Žena, jež ji totiž zachránila, nebyla ani v nejmenším smrtelnice... Nýbrž skutečné stvoření temnot a smrti, démon. Odmítala sice svoji novou chráněnku přeměnit, ale pravidelně jí dávala pít jakýsi tajemný nápoj, díky kterému byla silnější a její tělo po dosažení dospělosti vzdorovalo dalšímu stárnutí.
Po mnoha letech strávených v temných útrobách Černého lesa, kde ležela Ravennina i Rüvikova domovina, se z původně smrtelné a obětované dívky stala plnohodnotná pomocnice podsvětí. Ravenna na její ramena položila úděl přebírání obětin, péči o nevinné zemřelé a převádění novopečených nižších démonů. Právě díky tomu si vysloužila nové jméno, aby tím zapečetila svoji minulost a plně se oddala svému novému světu. Její paní pro ni vybrala jméno Pandora - a ona jej přijala za své, třebaže jí postupem času lidé vymysleli nespočet dalších jmen a přezdívek.
Díky tomu tak bloudí napříč Nescorou a dohlíží na duše, zatímco hledá způsob, jak znovu okusit pocit živosti a jak si vynahradit ukradené dětství i život jako takový...

DROBNÉ FAKTY | Nelze ji vidět jinde, než ve tmě nebo alespoň pološeru. Výjimkou je situace, kdy je venku a svítí pouze měsíc nebo je noc - na světlo by vyjít nemohla, protože je velice světloplachá a právě sluneční svit je něčím, čemu se pokouší za každou cenu vyhýbat, neboť už viděla démony skončit v plamenech. Ve velice vzácných případech se na ni dá narazit za pošmourného počasí se zataženými mraky, kdy v navenek rudém plášti z pevné látky může kráčet i na světle, ale pouze na krátkou dobu.