NAMAKAYA PELAGIA

JMÉNO | Namakaya z rodu Pellagia

HRÁČKA | nordic

FACECLAIM | Audreyana Michelle

PŘEZDÍVKA | Kaya (zkratka jména), Cälia (ledová kra v jazyce vodních)

RASA | yialadri

VĚK | vzhledově kolem 20

ORIENTACE | pan

RODINA | Cirallo Pelagia (synovec), Achileen Pellagia (neteř), Laatya Pellagia (sestra, po smrti)

SPOJENECTVÍ | posádka Vaathëro Reclaem

BLÍZKÉ POSTAVY | Beck Rion

VZHLED | Namakaya je docela výrazná tím, že oproti většině yialadri má tvář o něco tmavšího odstínu, než bývá běžné u národa, který žije při mořském dně. Oči jí tančí v kombinaci zelené, žluté a modré, nepředvídatelné a ovlivnitelné její aktuální náladou. Stejně jako většina rodu Pellagia se pyšní tmavými vlasy a je dost tolerantní vůči chladu, jelikož pochází ze severního cípu Nescory. Je docela vysoká, měří docela úctyhodných 187 centimetrů, což jí samo o sobě u většiny lidí pomáhá s respektem. Svou výšku docela potrhává tím, že nosí podpatky (a je vážně hrdá na to, že se jí něco takového podařilo naučit, protože většina vodních by se na to vykašlala asi ihned poté, co by je prvně obula), a tím, že se nosí dost rovně a zpříma. Navíc dodává svému vzhledu jakousi nedbalou eleganci tím, že doopravdy nešetří na tom, jak se obléká, ale nějaké větší dávky oblečení nejsou zrovna její šálek kávy a její hříva v sobě má zapletených hned několik drobounkých mušliček a podobných doplňků. Většina lidí by ji popsala jako nespoutanou a tak nějak rozevlátou od prvního pohledu - a je to svatá pravda.

ZVLÁŠTNÍ ZNAKY | Má zápěstí pravé ruky pokryté tetováními droboučkých mušliček - i když, tetování asi není to správné označení, protože ty mušličky tam jsou vypálené. Jedna je za každý život, který kdy někomu vzala.

POVAHA | Kaya je docela sporná postava, o tom žádná. Má stejně tváří, jako oceán; umí být klidná, mírumilovná a vyrovnaná, anebo se také dokáže rozzuřit a strhnout každého, kdo se jí postaví do cesty, hluboko pod hladinu. Obecně má docela problémy držet svoje emoce a chování nějak na uzdě, není moc dobrá ve zvládání věcí jako je vztek nebo ublíženost. Je jako divoká voda, která vás semele, aniž byste pořádně tušili, jak k tomu došlo. Když si ale někoho pustí k tělu, je loajální - věrnost a čest pro ni znamená otázku života nebo smrti. Zapřísáhla se koruně a posádce své lodi a tenhle slib věrnosti by neporušila ani za cenu svého vlastního života. Zároveň umí být dost chladná, co se týče své rodiny, a preventivně sice komunikuje s cizinci, ale nikdy si je nepouští tak blízko, aby k nim nějak speciálně přilnula, leda pokud se jedná o někoho z posádky - ohledně těch už je trochu otevřenější, ale stejně to není ideální. Chtělo by to vážně silnou snahu, aby si ji někdo dokázal získat. Je dost pesimistická, ale umí přepnout a být dost realistická, zvlášť když jde o nějakou záležitost ohledně přepadávání ostatních lodí. To potom jdou žerty stranou a ona jedná tak, aby si posádka odnesa přesně to, co si zaslouží.

O POSTAVĚ | Narodila se jako jedna ze šlechtického rodu Pellagia. Nedalo by se říct, že by měla od narození zlatou lžičku v puse, ale rozhodně na tom nebyla nijak zle. Co se týkalo rodiny, nejbližší si byla přirozeně se svou sestrou - ta byla jen o dva roky starší, ale malá Kaya k ní vzhlížela jako k božstvu. Byla pro ni vším, čím ona chtěla být, a visela jí za každé slovo. Nikoho nenapadlo je rozdělovat, protože by nikoho nepadalo ani to, že by snad tohle všechno mohlo být někdy k něčemu zlé. Jenomže ono bylo. Laatya, její sestra, se s dospíváním začala zajímat o dost znepokojivé věci. Mizela z domova, utíkala ze severu do Alsitia, sedávala na útesech poblíž pobřeží a pohrávala si s námořníky, kteří měli tu smůlu a pluli kolem. Kaye na tom nepřišlo nic zlého, brala to jako znak rebelie a sestru ze zvyku následovala. Mlčela, když její sestra topila námořníky, a když ji donutila jí sem tam vypomoci, udělala to bez váhání. O tom všem mlčela v domnění, že přeci její sestra určitě ví, co dělá.
Když jí bylo dvacet, Laatya zmizela na delší dobu. Vrátila se až po několika týdnech - a k hrůze Kayi už to nebyla dávno ona. Ta bytost, se kterou se setkala na útesech na severním cípu Nescory, měla její líbeznou tvář, její hlas... ale ztratila celou její osobnost. Dívka s hrůzou přihlížela tomu, jak se z její sestry stala siréna - ale ani tehdy ji nedokázala opustit. Snažila se jí pomoci, neochotná věřit tomu, že už je zkrátka příliš pozdě. Na kůži jí zůstala nejedna památka na to, jak krutě se siréna kolem ní chovala, ale stejně to nevzdávala. Otevřela oči teprve ve chvíli, kdy to celé prasklo a pro její sestru si přišli s jediným důvodem - sprovodit ji ze světa. Tehdy, když mohla jen bezmocně přihlížet tomu, jak její milované sestře sťali hlavu, měla sama nakročeno k tomu, aby jí přeskočilo a sama se pustila po jejích šlépějích. Sama Kaya tomu šílenství a bytí sirénou nikdy nepropadla, ale od té doby balancuje na zatraceně tenké hranici. I když se snaží se tomu zcela vyvarovat, krev a smrt ji přitahují jako žraloka. Ví dobře, který z mořských bohů si ji nárokuje, ale zatím zvládá vzdorovat.
Potom, co se odehrálo s Laatyí, skončila v Alsitiu, pod drobnohledem těch, kteří se obávali, aby se i z ní nevyklubala siréna. Získala volnost až poté, co prokázala, že si stále zanechala z valné většiny čistou mysl. Rozhodla se dát směrem výcviku v boji, zaměstnávajíc a unavujíc své tělo tak, aby nezbyl prostor na zlé myšlenky. Po pár desítkách let po incidentu se sestrou navíc dostala určitou možnost sloužit koruně tak, že si mohla s klidem říct, že něco podobného by přeci šílenci nesvěřili - a tak se dostala na palubu Posla hlubin, navíc na postu kapitánky. To byla pozice, kterou brala jako malou výsadu a potvrzení, že existuje možná něco, co dokáže mít pod kontrolou. Ve službách koruny pro ni bylo snazší uchlácholit ty zapšklé a výhrůžné hlásky ve svojí hlavě. A co se týkalo té dravosti, která v ní pořád zůstávala... tu alespoň dokázala zužitkovat v něčí prospěch. Zaměřila se na to, aby přinesla sílu Poslovi. Aby se o jediné lodi národu yialadri dozvěděl každý námořník i pirát, který měl tu odvahu vyplout na moře kolem Nescory.