LLYIAR MHOÄRVEN
JMÉNO A TITUL | lord Llyiar Mhoärven
HRÁČKA | Vločka
FACECLAIM | Iwan Rheon
PŘEZDÍVKA | Kriyokkë
RASA | Yialadri
VĚK | 27 let
ORIENTACE | Pan
RODINA | rod Pelagia a Alowyn (vzdáleně)
SPOJENECTVÍ | Sirény
BLÍZKÉ POSTAVY | Nikdy neměl nikoho, koho by mohl snad nazývat rodinou nebo přítelem - avšak během svého času mimo Alsitio se částečně sblížil s princeznou Ondine z rodu Adirio, která se občas objevila v dosahu jeho kruhů kvůli vzdělání a vlastní přípravě. Díky tomu se mezi nimi vytvořila jakási forma velice zvláštního a křehkého spojenectví.
VZHLED | Na první pohled se nijak zvláště nevymyká z širšího davu. Svými uhlově černými vlasy, typicky relativně pobledlou tváří a silně odměřeným výrazem působí poněkud nekompromisně, ale dal by se velice snadno přehlédnout... Nebýt jeho očí. Ty na něm vystupují a září zhruba se stejnou intenzitou, s jakou se vyjímají rozlícené blesky na bouřné obloze. Přesně ten odstín také nesou: temně modrou, jež se místy prolíná až ve výrazný tyrkys, což jeho pohled činí nepopiratelně intenzivní a mnohdy i velice nepříjemný. Za tím párem potemnělých očí se totiž neskrývá jenom pošmourná aura a stíny, ale opravdové temno křížené s hlubokou nicotou. Hledět mu do obličeje je jako zírat do zatraceně hluboké a spoře osvětlené jámy - člověka snadno napadne, jestli má vůbec nějaké dno. A přesně to Llyiar nemá. Nikdy neměl.
I přesto ale umí působit velice vlídně a dokonce i přátelsky. Dokáže lidi snadno okouzlit svým nakažlivým a trošku drzým úsměvem, čímž s relativní snadností maskuje svůj poměrně negativní zjev. Ten podtrhuje především výhradně temné - po většinou černé či velice tmavě modré - oblečení a nespočet tetování, která by nezasvěcenému by nejspíše připadala jako změť náhodných obrazců a naškrábaného, naprosto nečitelného písma.
Svojí výškou není nijak význačný, avšak ani podprůměrný. Výhradně chodí dokonale vzpřímeně s mírně pozdviženou bradou a rád na lidi pohlíží poněkud nadřazeným výrazem v očích, jelikož se nepokrytě pokouší nahrabat co největší vliv nad kdekým ve svojí přítomnosti.
Jeho ploutev a šupiny jsou tak temně modré, že po většinu času působí úplně černě. I přesto si ale zachovávají typický jemně modro-zelený lesk, známý pro většinu yialadri.
ZVLÁŠTNÍ ZNAKY | Na měsíčním světle mu klasické bělmo v očích nabere popelavě šedý odstín a výrazně ztmavne. I proto se měsíčnímu světlu vyhýbá a pokud se zrovna vynoří až na samotnou hladinu během nočních hodin, dává si pozor aby byl sám.
POVAHA | Dalo by se říct, že je velice falešný, jelikož většina jeho zdánlivé povahy ve společnosti a před ostatními není ničím jiným, než předstíranou hrou. Ve skutečnosti není ani zdaleka tak milý a pozorný vůči druhým, jak se rád tváří. Jeho opravdové já se vyznačuje především prchlivou a chvílemi velice otupělou náturou, avšak setrvává zároveň velice háklivý a hádavý, takže jakmile se mu naskytne možnost si do někoho rýpnout nebo rovnou kopnout, velice rád se jí chopí a zrovna dvakrát přitom nezaváhá. Dělá to ale dost chytře na to, aby tím na sebe nepoutal nechtěnou pozornost, jelikož se neustále pohybuje na velice tenkém ledě a nemůže si dovolit, aby lidé prohlédli jeho masku. K jeho štěstí je drtivá většina obyvatel Alsitia natolik zahleděná do sebe a ponořená do globální ignorace, že se nemusí úplně snažit, ale přesto setrvává opatrným.
Nedá se však považovat za klasického hrubiána. Byť se neštítí zajít daleko a ruce si ušpiní bez většího zaváhání, nenachází v násilí a pletichách žádnou radost nebo potěšení. Nebýt tvrdé ruky a drobnohledu opřeného v zádech, býval by nejspíše setrval někde na izolovaném místě a stál mimo centrum dění. Nemá žádnou větší motivaci ani cíle, prostě jen bezduše plní to, co mu je uloženo. Dal by se považovat za vcelku mrtvolnou loutku v rukách vyšší moci.
O POSTAVĚ | Narodil se jako jediné a absolutně neplánované dítě příslušníkům dvou šlechtických rodů. Jakožto neočekávaný potomek vzešlý z poměrně nárazového a ne úplně hlubokého vztahu, který navíc nebyl ani posvěcený oficiálním svazkem, jelikož jeden z jeho rodičů byl v danou dobu na útěku před tlakem společnosti i vlastní rodiny, nebylo žádným překvapením, že velice rychle skončil v rukou nevybíravého údajně dobrého samaritána, co se ujímal sirotků.
Díky tomu nepoznal ani svého otce, ani matku - a celé svoje dětství strávil v absolutní izolaci, daleko od hlavního i jakéhokoliv z menších měst. To mělo mnohé výhody, jelikož na něj nedoléhala tíha společenských pravidel ani falše či očekávání, jaká by jistojistě ležela na jeho bedrech, kdyby snad zůstal se svojí (byť nepříliš funkční) rodinou, ale v důsledku ho to pokřivilo úplně jiným způsobem. Jeho zachránce totiž nebyl jen dobrou duší, co se starala o děti bez domova: a Llyiar se velice brzy stal jedním ze slibných pěšáků ve vyšší hře, jaké neměl sebemenší šanci porozumět.
Roky strávil pouze v menších kruzích členů jakési skupiny, co se o něj starala a učila ho svým - značně odlišným od klasické společnosti vodních - způsobům. S každým dalším rokem na něj kladli vyšší a vyšší nároky, zahltili mu mysl šílenstvím a přetvořili ho v jednoho ze svých, aby ho mohli později nastrčit zpět do Alsitia jako kukaččí mládě do cizího hnízda.
Sám Llyiar díky tomu jenom vyčkával a postupně se začleňoval zpět do oficiální společnosti, pod novým rodovým jménem a s titulem, co si získal díky špetce násilí a manipulace. Teď už jenom čeká, až ho osud osloví a přednese svoje plány...
DROBNÉ FAKTY | Jako jeden z mála vodních jí ryby, byť se k tomu úplně otevřeně nehlásí.