LENASYA DARRÄH
JMÉNO A TITUL | Lenasya Darräh
HRÁČKA | Vločka
FACECLAIM | Alycia Debnam-Carey
PŘEZDÍVKA | Echö
RASA | T'ealh
DRUHÁ PODOBA | Harpyje pralesní (harpia hapyja)
VĚK | 22 let
ORIENTACE | Pan
SPOJENECTVÍ | T'ealh, bohyně Äyanaii a Crännäris
VZHLED | Na první pohled je zdánlivě nenápadná. Oděná do šatu v přírodních barvách, obvykle zahalená do pláště, působí tak trošku jako typická poutnice. Od toho dojmu ji odlišuje luk s toulcem na zádech a několik chytře poschovávaných ostří různě po těle, z níž je viditelný pouze meč připnutý k opasku - navzdory jisté nevinnosti vyzařující z její něžné tváře dokáže velice snadno vytasit pařáty.
Za normálních okolností by si ji člověk mohl i splést s dobrodějnou lovkyní, co se pohybuje po rozličných lesích napříč Nescorou. Lovkyní nepochybně je, ale ze zásady se nezaměřuje na zvířata... Alespoň ne zvířata jako taková. Jejímu zájmu se totiž těší lidé; v rámci služeb svým božstvům vypomáhá nejen přírodě, ale také zvířatům a i svému vlastnímu druhu. Představuje dvě strany mince: milosrdnou a dobrosrdečnou, která pomůže každému, kdo pomoc potřebuje a poté neúprosnou, smrtící. Dokáže se stejnou lehkostí vyléčit nějaké menší zranění neznámému člověku, stejně jako v následující vteřinu snadno přepnout a připravit o život kohokoliv, kdo by se provinil proti jejím pánům. Díky tomu ji lze zahlédnout s vlídným úsměvem na tváři a vřele rozzářenýma modro-zelenýma očima, stejně jako nekompromisně semknutými plnými rty a očima podmalovanýma černou barvou, která je nepřímým odkazem na historii a zvyklosti jejího druhu.
Celkově vzato je to ale průměrně vysoká mladá žena, co svých 165 centimetrů občas nahání botami s vyvýšenou podrážkou nebo podpatkem. Tvář má relativně bledou, jen jemně políbenou sluncem v podobě zlatavého nádechu a pár drobných a těžko viditelných pih, jimiž má poseté tváře. Světle růžové, plné rty s jemným vykrojením mívá často roztažené v drobný úsměv, jež dokáže velice snadno rozzářit její tvář hned vedle očí, v níž se mísí odstíny modré se zelenou. Dlouhé hnědé vlasy mívá částečně spletené do menších copánků, pospojovaných vzadu dohromady, tvoříc poměrně složitý účes doplněný zdobenými stříbrnými korálky.
ZVLÁŠTNÍ ZNAKY | Nejvýraznějším znakem je vedle zvláštně zeleno-modrých očí drobný šedivý kamínek ve tvaru slzy, který má vsazený na čele v místě mezi obočím. Mimo toho má pod pláštěm složená bouřkově šedavá křídla, odkazující na její zvířecí podobu. Tou je obrovský dravec.
POVAHA | Je poměrně uzavřená, jelikož celý svůj dosavadní život strávila mimo společnost. Dalo by se bez nadsázky říct, že vyrostla v divočině - její jedinou rodinou byla lesní zvěř a duchové, jež tamní přírodu obývali společně s nimi. Díky tomu si Lenasya vysloužila přezdívku Echö, jelikož po smrti její matky, co v lesích žila aby sebe i dceru ukryla před světem, začala už jako dítě naslouchat hlasům mrtvých. Ti z ní víceméně učinili toho člověka, kým v současnosti je: oddanou a věrnou služebnici dvojice Äyanaii a Crännäris, zároveň ale velice plachou a samotářskou, jelikož byla naučena silné nedůvěřivosti vůči druhým.
Coby člověk velice klidná, dokáže si snadno zachovat chladnou hlavu i ve značně vypjaté situaci. Aby ji někdo rozhněval, musel by se opravdu hodně silně prohřešit - byť si na druhých všímá i stinných stránek, obvykle se pokouší soustředit na celek a nesoudit jen dle výraznějších negativ, ačkoliv si stále běžně udržuje částečný odstup.
O POSTAVĚ | Vyrůstala v divotvorné přírodě severního cípu kontinentu. Mimo svojí matky nikdy nepoznala svoji biologickou rodinu, díky čemuž se po její smrti více upnula na zvěř a duchy kolem sebe, jež jí pomáhali přežít i navzdory tomu, že byla sama o sobě ještě docela mladá na to, aby si dokázala poradit sama o sobě. Hodně času tak trávila především ve svojí ptačí podobě, což je zvyk, jež praktikuje dodnes. Preferuje cestování vzdušnou čarou oproti klasickému chození, městům se zásadně vyhýbá. Když už musí, občas zajde do některé z vesnic, pokud ji tam vyšší síly zavanou, ale nikde se nezdrží na dlouho. Málokdy totiž s lidmi doopravdy mluví - povětšinou zůstává naprosto potichu, slova využívá jen v případě nutnosti, jelikož je není úplně zvyklá využívat vzhledem ke svému způsobu života. Tomu nijak zvláště nenapomáhá ani fakt, že vnímá některé duchy zemřelých v okolí a čas od času s nimi komunikuje, díky čemuž obvykle na klasickou a ryze lidskou společnost působí nejen podivně, ale především podezřele.
Pokud jí to tedy situace povoluje, raději se drží v přírodě a zasahuje v případě nutnosti, jelikož naslouchá mrtvým v okolí a čas od času vykonává jejich poslední vůli.