GARRETT HANTTE

Obecně je to ale víceméně naprosto obyčejný člověk, který se nepyšní ničím zvláštním. Průměrně vysoký mladý muž o 184 centimetrech, s trošku delšími mírně zvlněnými hnědými vlasy, které má obvykle poněkud rozvířené, jelikož víceméně rezignuje na jakoukoliv snahu o jejich zkrocení. Podobně barevně laděné má i oči, avšak ty ve vnitřní části duhovky kolem zorničky nabírají odstín jemně do mechově zelené. To všechno potom doplňuje mírně opálená pleť s nazlátlým podtónem.

Nemá nijak zvláště výrazné rysy v obličeji a celkově vzato se nedá považovat za zrovna dvakrát vystupujícího z davu. Naopak v posledních letech působí sice jako dobrák a hýří úsměvy, ale přesto je na něm znát jistá forma zanedbání. Často mívá kruhy pod očima, jelikož toho přes noc příliš nenaspí a nepříliš udržované strniště na tváři mu přidává pár let navíc.

Díky svému setkání s bohyní Äyanaii se však přeci jen v jedné věci vzhledově odlišovat může: drtivou většinu svého času totiž netráví ve svém těle jako takovém, ale na čtyřech. V kůži psa se pak potuluje napříč okolím a pyšní se nádherně nazlátlou srstí a stejně dobrosrdečnýma očima jako ve svojí lidské podobě, byť je zvířetem.

ZVLÁŠTNÍ ZNAKY | Na hrudi přesně na srdci má otisk psí tlapy, který mu zanechala bohyně Äyanaii, když ho vyléčila.

POVAHA | Je to takový anděl na zemi. Velice obětavý a nesobecký, schopný udělat pro druhé skutečně ledacos. Pokaždé se snaží působit co možná nejklidněji a vlídně, pokouší se svým blízkým rozjasnit den a zvednout náladu - a to i v případě, kdy jemu samotnému není nejlíp, což se v poslední době stává až žalostně často.

Má zvyk si svoji bolest a špatné rozpoložení zákonitě nechávat pro sebe, není v tomhle ohledu zrovna dvakrát sdílný. Nerad někoho zatěžuje se svými chmury, proto se raději soustředí na pravý opak - byť se jeho síla dobra začala pomalu pohasínat. Se svým zlomeným srdcem upadl do stavu, kdy se sice držel jakž takž nad vodou, ale ne kvůli sobě, nýbrž kvůli svému zachránci a novému příteli.

Na to, aby se skutečně začal vyhrabávat ze svojí mizérie byl potřeba zásah vyšší síly, doslova rukou božstva. Přesně to také přišlo: a Garrett sice prošel dalším silným a těžkým šokem, ale podařilo se mu konečně překonat pomyslný první krok tomu, aby se dokázal znovu postavit na vlastní nohy a začít skutečně žít, ne jen přežívat.

O POSTAVĚ | Už od malička vyrůstal v poněkud divokém a mnohdy nepěkném prostředí, jelikož jeho otec vedl kejklířský soubor. Díky tomu se neustále stěhovali z jednoho místa na druhé a nikde nepobyli nějak zvláště dlouho, takže si Garrett nemohl najít žádné přátele mimo lidi, s nimiž se stýkal na denní bázi a nedalo se říct, že by k nim pociťoval nějak zvláště silné sympatie. Byť se ke všem choval s přátelskostí a respektem, postupem času se začal ve volných chvílích spíše stahovat do ústraní a věnovat se hudbě, než aby trávil čas ve společnosti zamořené falší a hrabivostí, což byly dvě věci, jimiž byla společnost u kejklířů doslova nasáklá. Ani s otcem neměl nejlepší vztah - od samého začátku mu bylo nalháváno, že je Zorean jeho starším bratrem, byť byl jeho otec. K tomu se Zorean nehlásil, jelikož se za to styděl a obával se, že si tím nalomí svoji těžce vydřenou reputaci, takže lhal nejen svým společníkům, ale i vlastnímu synovi. K tomu se ostatně nechoval nejlépe, jelikož žárlil na jeho talent a viděl v něm budoucího soupeře, takže si dával dost záležet na tom, aby ho dostatečně zdecimoval a on se mu později nepletl do cesty. V důsledku toho si Garrett prošel příšerným dětstvím, kdy mu nechyběla jen matka, ale i otec - toho mu měl nahradit "bratr," avšak ten k němu přistupoval spíš jako k vojákovi v zácviku a zametal s ním jako s hadrem.

I přestože Garretta jeho počátky a vztah s okolím poznamenaly, jeho osobnost zůstala víceméně nepošramocená - dobro v něm nezmizelo a on i navzdory vší bolesti nezahořkl, vlastně spíš naopak. Jeho zkušenosti a vzpomínky v něm jen posílily touhu jednat s lidmi lépe a šířit spíše pozitivitu, než nepříjemnost... Ale byť všechno už vypadalo světleji, Aurora ho opět nechala sklouznout na dno, odkud se mu vstávalo horko těžko.

Díky tomu ale potkal Illiana - t'ealh, který mu zachránil život a pomohl mu přečkat to nejhorší období, než byl konečně připravený zkusit znovu rozpřáhnout křídla. Ta mu nakonec dodala sama bohyně Äyanaii, když ho vyléčila z jeho přetrvávajících magií způsobených zranění a popostrčila ho kupředu k nové cestě... Na níž mu dala jeden opravdu zvláštní dar a překážku zároveň: přeměnila ho totiž na většinu času v psa.

DROBNÉ FAKTY | Po kreativní či umělecké stránce je poměrně dost nadaný. Během doby, jež trávil společně se souborem kejklířů se věnoval tanci i hře na hudební nástroje, z níž má nejraději loutnu, avšak svede hrát i na housle.