ČARODĚJNICE Z HLUBIN

1. ČERVENCE – 20. LISTOPADU 2019

PŘEDMLUVA

Viridský oceán tiše šuměl, zatímco jeho mocné vlny pomaličku odkrývaly postavu, která se právě vynořila z hlubin.

Ledová voda objímala její chladem zkřehlé tělo, které obepínaly dlouhé lehké šaty. Ty byly ke koncům roztřepené v jednotlivé cáry látky, působíc tak trošku jako chapadla.

Nebyl to ale ledajaký člověk, byla to velice pozoruhodná žena. Žena s mocným duchem, schopná vskutku velkých věcí. Avšak i její vlastní moc měla svoje hranice - nedokázala zachránit nic, co jí bylo drahé. Svůj skomírající domov, svoji rodinu... Lásku. Viděla všechno a všechny kolem sebe umírat, to byla její těžká cena za magii, která mohla hýbat světem.

A právě tíha jejího údělu ji přiměla nechat se vyvrhnout ven oceánem a začít od znovu. Potřebovala najít nějaké místo - útočiště - kam by se mohla skrýt před krutým a divotvorným světem, ve kterém žila.

Zatímco vystupovala ze zpěněné vody a její bosé nohy se poprvé dotkly ledově studeného břehu, zhluboka se nadechla a pohlédla na širé nebe nad sebou. Na té tančila nádherná modro-zelená polární záře, která ozařovala okolní oblaka.

Vztáhla k obloze ruku, jako kdyby se jí chtěla dotknout. Plíce jí hořely a svíjely se, jak nebyla zvyklá na dýchání nad vodou a ona se soustředila na obraz rozprostírající se před ní. V očích se jí přitom leskl odraz světélek, jež se najednou zdály ještě jiskrnější než na samotném nebi.

„Dej mi sílu," špitla tiše, než sevřela ruku v pěst a zavřela na moment oči. Do těla se jí přitom opřel přímořský vítr, který působil ještě chladněji, než voda v oceánu. Mokré šaty se jí lepily na štíhlé tělo, zatímco ve svém srdci hledala dostatek síly na to, aby se mohla pohnout z místa a zanechat za sebou všechno, co doposud znala a měla. Bylo to těžké, velice těžké. Táhla s sebou pěkný kus minulosti a její domovina se těsně pojila k tomu, kým vlastně byla. Její největšími obavami bylo to, aby neztratila sama sebe, když přijde o domov. Možná to ale byla také příležitost; možnost být lepší. Anebo taky horší. Záleželo na tom, ke které straně se přikloní boží váhy.Trvalo to dobrých pár měsíců, než se usídlila.

Jejím novým domovem se stalo jezero Järisö. S pomocí lidí z vesnice Jälässä, kterým učinila velice štědrou nabídku, postavila skromný domek a přizpůsobila si jeden z břehů jezera ku svému obrazu. Velice rychle tam vyrostla malá očarovaná zahrádka a čarodějnice opečovávala i okolní jezero, které pod vlivem její magie skutečně vzkvétalo. Občas vesnici navštívila se záměrem nakoupit nějaké zásoby - místní lidé se jí právem báli, ale když při svojí poslední návštěvě mezi řečí prohodila, že je ochotná splnit komukoliv jeho přání, pokud dokáže projít jejími třemi zkouškami, všichni zbystřili. Jenom ti nejodvážnější se ale skutečně opovážili k jezeru přijít.

Tam je uvítala s otevřenou náručí - sedíc na lavičce před domkem a pokuřujíc dýmku, nabídla jim podivně chutnající čaj a ovesné sušenky, ale nic jim předem neprozradila. „Až přijde čas a budeme tu všichni," odpovídala všem, když se jí ptali na zkoušky. Mezitím svýma černýma očima pozorovala okolí jezera, vyhlížejíc nové příchozí...

ADMIN QUESTU: VLOČKA

ÚČASTNÍCI

ČARODĚJNICE Z HLUBIN

ALYANNA DI SCORIO

Nordic

ARMANI LUCEQ

Red

RASMUS KILLIAN

Vločka

RANIA KILLIAN

Vločka

DEMETRIA SILENCIO

Vločka