AKSEL MATHIASSON

JMÉNO | Aksel Mathiasson

HRÁČKA | nordic

FACECLAIM | Jensen Ackles

PŘEZDÍVKY | –

RASA | člověk

VĚK | 24 let

ORIENTACE | hetero

RODINA | Härkyne Weryn (sestra)

SPOJENECTVÍ | –

BLÍZKÉ POSTAVY | Lynae Bergqvist (neaktivní), Jezebeth Vertäli (neaktivní)

VZHLED | Asi nejvýraznějším rysem se pro Aksela stává pár mechově zelených očí orámovaných dlouhými tmavými řasami, které člověka pozorují z tváře s otře rýsovanými lícními kostmi. Hnědavé vlasy si nechává krátké, narezlé strniště si udržuje jen aby se neřeklo. Nepatří mezi nejvyšší lidi v Nescoře, ale za malého jej také označit nelze, se svými 182 centimetry je takovým zlatým středem.
Nejčastěji ho můžete potkat zahaleného v dlouhém, temně hnědém plášti. Používá ho jednak proto, aby se vyhnul lidské snaze o kontakt, ale také proto, že sám se snaží vyhnout jakékoli příležitosti zahlédnot vlastní tvář - a to i třeba jen ve vodní hladině či ve výloze nějakého krámku ve městě.

ZVLÁŠTNÍ ZNAKY | Jeho nenahraditelným společníkem, jehož prozatím neztratil jako zbytek svých blízkých, je hnědý hřebec teplokrevného plemene jménem Forral.

POVAHA | Aksel je i navzdory trochu nebezpečnému vzhledu docela milý. Rozhodně je na něm znát vychování vštěpované šlechtickými rodiči, ale mísí se to s jeho docela prudkou, lehkovážnou a vznětivou osobností. Nedá se říct, že by byl samotář, má rád lidskou společnost, ale smířil se s tím, že většinou nikdo po jeho boku zkrátka nevydrží. Pokud byste se dostali pod tu krustu lehkovážných úšklebků a drzýhc poznámek, poznali byste docela rozlámané nitro, které se snaží obehnat co nejpevnějšími zdmi a chodí kolem něj po špičkách, přesvědčen o tom, že kdyby se ta zeď zbortila, bylo by to pro něj velmi, velmi špatné. Má tak trochu spasitelský syndrom, který jen tak nedokáže vypnout, a co se týče zvířat, pro ty má zatracený soft-spot.

O POSTAVĚ | Ačkoli v dnešních dnech k tomu už má docela daleko, Aksel pochází z docela zámožné rodiny. Stavěl se od mala dost tvrdohlavě proti svému otci, který byl přesvědčen, že jednoho dne bude jeho nejstarší syn následníkem jeho obrazu a převezme s veškerou pompou rodinné sídlo. Bohužel, k otcově smůle, Aksel nebyl zrovna typem, co by se zajímal o věci jako jsou šlechtická pozlátka a diplomatické schůze; mnohem raději trávil čas v sedle, toulajíc se po rozsáhlých pozemcích svého rodu jen ve společnosti koně a sem tam své mladší sestry, Härkyne. Když mu táhlo na devatenáct, těsně poté, co jeho sestra odešla studovat do Narrigenu, se rozhodl vzít osud do vlastních rukou a zmizel z rodinného sídla.
Toulal se dost dlouhou dobu Nescorou, mladý a plný nadšení, přesvědčen o tom, že mu svět leží u nohou. A jak už tomu u mladíků bývá, dost snadno při první příležitosti propadnul i ženskému kouzlu. Jeho osudovou kráskou byla dívka ze severské přímořské vesnice, do které se zamiloval a cítil jasné delirium, když mu city opětovala. Zastavil se ze své cesty, aby mhl být s ní. Jejich vztah byl dost bouřlivý a po dvou letech způsobil, že k nim přibyla další duše – holčička se zelenýma očima po otci.
Jenomže potom věci nabraly sakra rychlý a pro Aksela i tragický spád. Jeho rodina se rozpadla ve chvíli, když se při jedné z procházek po pláži studeného Amisského oceánu voda otevřela a z mořských vln jako blesk vyrazil pár mořských dravých koní, shoopiltee. Než se stihnul jenom nadechnout, jeden byl u něj a druhý dorážel na jeho milovanou a nemluvně v její náruči. On se ubránit dokázal, ale než se dostal ke své vyvolené, ona i dítko podlehli útoku. Nemluvně si navíc mořská bestie vítězně odtáhla do vln.
Říct, že to nesl těžce, by bylo sakra slabým označením. Bylo zázrakem, že z toho vyváznul se zdravým rozumem. Z vesnice vypadnul tak brzy, jak jen to šlo, a znovu se vrátil k potulování po Nescoře, jenže tentokrát poháněný zoufalým žalem a nenaplněnou touhou pomstít smrt milované i dítěte. Na paty se mu lepí smůla a tak se většinou vyvarovává lidské společnosti a cestuje jen za asistence svého hnědého hřebce, jehož našel zraněného v lese těsně poté, co zmizel z vesnice.
Potřeba dát svému životu smysl z něj nevyprchala. Zapřísáhnul se dělat dost nevděčnou rutinu – snaží se lovit každou bestii, která by mohla ohrožovat lidské životy, kterou potká. Aby se nemusel tragický osud otisknutý v jeho minulosti opakovat na žádném jiném chudákovi. Samota ho dost užírá, ale je přesvědčen, že nikdy v tomhle vlatsně neměl moc na výběr...