ÁBEL RÅIK

JMÉNO | Ábel Råik

HRÁČKA | Emmky

FACECLAIM | Matthew Clavane

PŘEZDÍVKA | Včelička (snad každý, kdo ho potká a zhodnotí, že "včeličkuje"), Abísek (matka), Abi (obecná zdrobnělina jména).

RASA | Lesní víla.

VĚK | 16 let

ORIENTACE | Pansexuální

RODINA | Na svou rodinu si nepamatuje. Elssá a Dánel Råik (matka a otec).

SPOJENECTVÍ | nemá

BLÍZKÉ POSTAVY | nemá

VZHLED | Ábel je chlapec svou postavou drobný a křehce vypadající - však má poměrně dost obyčejných 173 cm, svalstvo se na něm rýsuje jen proto, že tuk skoro chybí, nemluvě o žilnatých křídlech, která mu vyrůstají ze zad a dodávají celému jeho vzezření další důvod, aby na něj nikdo nesahal. Co když se rozpadne? Inu, on vás velmi rychle přesvědčí o tom, že něco takového skutečně nehrozí se svou vřelou povahou, která vás ihned vtáhne do hřejivého objetí, však to si nechme na potom. Abych se ještě vrátila k jeho křídlům - připomínají křídla obrovské včely, působí křehce a jejich žilkování mývá zlatavý nádech. Vyrůstají mu nad lopatkami a větší pár křídel mu sahá až ke kotníkům, když je má složená, zatímco ten menší má zhruba tříčtvrteční velikost.
I jeho tvář je velmi jemných rysů - nevýrazná čelist, drobný nos a plné rty, tmavé oči vždy plné něhy nebo hravé, zvídavé jiskry. Právě jeho oči přitahují snad kromě samotných rtů k zulíbání nejvíce pozornosti pro svou hloubku a upřímnost - vždy jej prozradí. Ne, že by se snažil své emoce skrývat, pokud ale ano, jeho oči jsou skutečně oknem do jeho duše. Jen pozor, ať se v té temně šedé, tříštěné s modrou mořských hloubek, neztratíte. Co je poté také vhodno zmínit je jeho úsměv, neb ten se mu drží na tváři téměř neustále ve všech svých podobách: od jemného pousmání, přes škádlivé culení až po úsměv nadšený natolik, že se mu ve tvářích dělají dolíčky. A když už jsme u jeho úst - chm, někdo pozorný si zřejmě všimne pihy nad jeho horním rtem. Ta docela svádí, co myslíte? Po tváři i po těle má různá další znaménka, mnohdy ještě podpořená častým pobytem na sluníčku, díky čemuž má jeho kůže roztomilý, zdravý nádech.
Co se pak jeho vlasů týče - jsou všude. Lezou mu do očí a dělají si co chtějí, hnědé kudrny si zkrátka jednou postaví kořínek a chlapec s nimi už moc nenadělá. Ne, že by mu to vadilo. Sice má vždycky po ruce něco, čím by si je mohl svázat do drdolu nebo copu, ale mnohem radši je má vlastně rozpuštěné. Asi aby byly stejně volné jako on. Nicméně má to i své nepraktické stránky - v levém ušním boltci má totiž několik náušnic, drobných i visacích, do kterých se mu neposedné prameny často zamotávají. Ale pokuste se mu vysvětlit, že buďto jedno, nebo druhé.
U oblečení preferuje pohodlnost a funkčnost. Ne, že by se nedokázal obléknout stylově a elegantně, či jinak, jak to situace vyžaduje, ale to si pište, že bude mnohem radši běhat bos ve volných kalhotách a vršcích, které si bude moct umazat, aniž by ho to trápilo, než aby si musel dávat pozor na každý svůj krůček. Různé ozdoby u něj také nejsou raritou - ať už to jsou květinové korunky nebo třpytivá cingrlátka (z nichž má nejradši stříbrný medailonek neznámého původu, s nicméně moc hezkým droboučkým portrétem uvnitř), vždy jich na něm nalezneme dostatek.

ZVLÁŠTNÍ ZNAKY | Jizev má dost, jen co je pravda, však neustále pobíhá venku, kde se odřel a poškrábal o více věcí, než by bylo vhodné. Nicméně nejvýraznější jizvu má na zádech, přesně mezi lopatkami. Sám si nepamatuje, kde k ní přišel; zřejmě se jedná o památku na minulý život.

O POSTAVĚ | Ábel je hravý, energický a milující chlapec, který byl z obyčejného života vytržen až moc brzy. Ze svého života předtím, než se přerodil ve vílu, si nepamatuje nic, a tak pro něj bývají různé podněty, zejména ty negativní, hlavně podvědomé, aniž by vůbec tušil, odkud pramení, proč a jaký to má význam na jeho současnou existenci. Z takového důvodu není až tak obtížné jej poplašit a přivést do jistých úzkostných stavů, i když je pravda, že se z nich většinou dostane v celku rychle.
Jeho osobnost je zvědavá na všechno a všechny. Není to tak, že by klevetil a nastražoval uši pomluvám, to vůbec, na to je moc nevinný, spíš když vidí osobu, jeho první instinkt je jít se seznámit. Až tedy po chvíli pozorování, která ale trvá tak krátce, že se může zdát, že ji většinou dočista přeskočil. A takhle to má se vším - cokoli nového je pro něj zajímavé a hodné objevování, a tak to také musí jít pořádně prozkoumat.
Je také velmi vřelý a vztahy navazuje jednoduše, má-li tu možnost. Vždy se snaží být nápomocný a starostlivý je natolik, že se to někdy může jevit až otravné. Pro jeho naivitu není těžké využít jeho dobroty - v tomhle se ale také nikdy neponaučí, a tak ho uvidíte dělat zrovna takovou chybu stále a stále dokola.
Ale takový byl koneckonců vždycky, už jako malý kluk, ještě za obyčejného lidského života, kdy žil pouze s matkou a otcem. Žili daleko na severu, kde byl Ábel krapet odříznutý od zbytku světa, než aby poznal všechny jeho nástrahy, proto, kdykoli měl možnost, se snažil s někým spřátelit a nabídnout pomocnou ruku. Což mohlo působit trochu vtipně, jelikož se jednalo o vážně malého kloučka, který bohužel nedožil více než deset let - poté si ho už ukradla smrt, i když jen v jejích spárech zůstal pouze krátce. Dušička si vybojovala své místo ve světě, a tak Ábel dostal druhou šanci v podobě víly, ovšem za cenu paměti na bývalý život.
Od té doby se potuluje po lesích, zkoumá a oči mu neustále blyští údivem nad světem, který do té doby neměl šanci poznat. Je volný, ale tak trochu osamělý a nemá kde spočinout, pokud nepočítáme zrovna nějaké to miloučké zvířátko, se kterým si domluvil nocleh v jeho noře nebo brlohu. Nutno podotknout, že obzvláště medvědice si oblíbil na lesní pyžamové party.
Je popravdě dosti udivující, že za celou tu dobu ještě stále žije, protože zbraně ze zásady nevyužívá pro svůj odpor k násilí. Je to snad znalost rostlin a léčení, která mu v tomto poskytuje nevyslovitelnou výhodu.

DROBNÉ FAKTY | Zbožňuje med a pozorování lesních včel.
Je to maličký zahradník, který si k hojnosti dopomáhá nejen magií, ale i trpělivostí, která pověstně růže přináší.
Jelikož většinu času pobíhá a poletuje kolem, rozhodně to není znát - pokuste se ho však zavřít do nějaké místnosti, ze které se nemůže ani vyklonit z okna, a máte co dočinění s úzkostlivým klaustrofobikem.
Také ho nikdy nenajdete v okolí zamrzlých jezer. Má z nich z nějakého důvodu panickou hrůzu...